Na místě břeclavského zámku původně stával dřevěný hrad, založený pravděpodobně Břetislavem I. v první polovině 11. století. Tento pohraniční hrad měl chránit vstup do země, nejčastěji proti válečným výpravám arpádovských Uher, ale i výbojům z Východní marky – dnešního Rakouska. Hrad se stal střediskem hradského obvodu, konaly se zde týdenní trhy a sídlila zde celá řada knížecích úředníků spravujících záležitosti hospodářské, vojenské, soudní a lovecké. Bylo zde i středisko církevní správy vázané na velkofarní kostel.
Břeclavský hrad prošel podstatnou změnou až ve 13. století. Nejpozději od roku 1222 držela hrad druhá manželka Přemysla Otakara I., Konstancie Uherská. Teprve výsledky dendrochronologické analýzy dubového roštu pod zámkem vyvrátily původní domněnku, že právě ona přestavěla dřevěný hrad na zámek. Ukázalo se, že k přestavbě došlo až ve třetí čtvrtině 13. století za krále Přemysla Otakara II. Stavebníkem mohl být šlechtic Vilém z Hustopečí, který Břeclav držel jako zástavu od roku 1253.
Roku 1389 udělil markrabě Jošt Lucemburský Břeclav v léno Hartmanovi a Jirimu z Lichtenštejna za 600 hřiven. Břeclav se tak poprvé dostala do rukou mocného, původem štýrského rodu Lichtenštejnů, který na jižní Moravě držel již značný majetek.
Roku 1426 se zámek dostává do drženi husitů, po odchodu husitských vojsk jej znovu získávají Lichtenštejnové. Roku 1526 získává zámek Jan Skála z Doubravy, který jej roku 1534 prodává strážnickým Žerotínům. K nejvýznamnějším majitelům břeclavského panství z rodu Žerotínů patřil Ladislav Velen z Žerotína. Právě Žerotínové nechávají zámek přebudovat do renesanční podoby. Nejstarší částí je západní křídlo ze 40. let 16. století, ještě s řadou gotických prvků, z nichž nejnápadnější jsou krakorce, jež jsou podepřeny polygonálními polopilíři. Z doby vzniku přestavby jsou dnes pouze dva původní. Významným motivem zámku je arkádová pavlač stojící na toskánských sloupech. Po polovině 16. století vzniká jižní křídlo s arkádou a vnitřní schodišťová věž. Drobnější dílčí změny nastávají až v druhé polovině 17. století, výraznější v 19. století, kdy jsou podstatně změněny interiéry. V roce 1638 se zámek dostává opět do držení Lichtenštejnů, kteří jej spravují až do roku 1945.
V druhé čtvrtině 18. století je přistavěn diagonální trakt spojující jižní a západní křídlo. Na počátku 19. století byl zámek upraven v romantickém novogotickém stylu a byla k němu přistavěna věž budící dojem zříceniny. Toto bylo ještě umocněno dostavěním zříceniny atiky. Podobný případ romantické umělecké zříceniny je Janův hrad v Lednicko-valtickém areálu. Zámek nikdy nebyl šlechtickým sídlem, sloužil jako sídlo panských úředníků a lovecký zámek. Od roku 1848 v něm bylo sídlo okresního soudu. V roce 1945 byl zestátněn a v objektu bylo následně zřízeno zázemí pro vojáky pohraniční stráže, kanceláře pojisťovny a různých společenských organizací, věznice a později vinárna.
zdroj: www.wikipedia.org, turistické cedule
